Kozel Bertík

Věděl/a jsi o tom, že lidé lžou a podvádějí? No a my, zvířata, neumíme dostát jejich řečem a tak se stalo, že si mě lidé pořídili jako zakrslého kozlíka k jejich malé kozičce a já jsem vyrostl. No a jak jsem rostl, měl jsem taky pubertu. Znáš to, ne? Prostě se začneš stavět na zadní a trkat všude kolem okolo, no hlavně do rodičů a hormony dělají divy. Jenže u nás, zvířat, se s tim dá pracovat líp, než u lidí. Nemusíme zkoušet marijánku, ani alkoholové dýchánky, prostě nás, zvířecí kluky, stačí vykastrovat a je pohoda. Většinou teda, neříkám, že to zlobení na mě nikdy nepřijde.

Jsem se zas zakecal, to se mi stává, takže abychom se vrátili do linie... byl jsem velkej, trkací a prostě nežádoucí. Naštěstí moji lidé měli dost rozumu a zkusili se zeptat mojí (současný) lidský mámy, jestli bychom nemohli k nim, oba, i s mojí malou ségrou Lízou a ono to šlo. Na statku mě nechali vykastrovat a je ze mě hodnej kluk... I když, někdy prostě si chci zadovádět, nejsem žádnej stařec. Sežeru všechno na co příjdu, jablka, hrušky, mámy prst, šaty, ale můj majstrštych jsou dokumenty Krajské veterinární zprávy. To byla legrace, jak ta paní koukala. Prostě tady o zábavu není nouze. Chceš to taky zažít? Přijeď se za mnou podívat, nebo buď můj kámoš jak hrom.